Když se chce, tak to jde

Cestou do roboty jsem šel kolem výkopu u nádraží. Znáte to – jeden kope a šest dalších se na něho dívá. Díra se vykope, pak tam alespooň měsíc leží ladem, až do ní někdo spadne. Teprve pak se začne zjišťovat, kdo ji vlastně vytvořil a měl by ji zahrabat.

Takhle to asi v Holandsku nechodí. Malý bagřík odstraňoval kostky a hloubil výkop, za ním chlápek s lopatou vyhrabával spadlé kostky a zbytky zeminy. O dva metry dál chlap pokládal kabel (nebo co), pět metrů dál dva hlínu házeli zpátky a peloton uzavírali tři dlaždiči. To všechno v rušném ranním provozu na nádraží Holland Spoor. Odpoledne už po ničem ani památky.

Když se chce, tak to jde.

Koupil jsem si nový MP3 přehrávač. Vybral jsem si dočasně levnou „Čínu“, protože lepší prostě nebyl. Po rozbalení krabičky jsem vyvalil oči. Grafiku asi navrhoval nějaký sfetovaný umělec a ovládání vymyslelo zřejmě dítě ze školky, které se navíc příliš nesoustředilo. Rozčílil jsem se tak, že jsem jej málem rozdupal. Katastrofa.

Objednal jsem si z Alzy Cowon iAudio 9. Přišel mi vtipně zabalený (obal se dá použít jako stojánek na tužky) nádherný přístroj. Kvalitou zpracování se blíží iPodu, ale funkčností jej strčí do kapsy. Přehraje kde co, zejména můj oblíbený formát OGG Vorbis. S tagy si poradí čeština/nečeština, angličtina/neAngličtina. Píše se to tak, ne?

A ovládání? Nádhera. Dotyková plocha pod displejem nabízí jen tři ovládací prvky. Je to sice jen jiná variace na iPod (místo kolečka se dotýkáte úhlopříčky), ale funguje to naprosto parádně. Průchod kolekcí je rychlý, posouvání v audio/video souborech také.

Kvalita reprodukce patří mezi hlavní výhody přístrojů Cowon a v tomto ohledu prakticky nemají konkurenci (rozhodně ne v iPodech). K přístroji se dodávají docela slušné pecky, které mají alespoň dírky na reproduktor po celé ploše a nemusíte je v uchu různě naklánět, abyste dobře slyšeli. Jsou pohodlné a minimálně nadprůměrné – občas na nich poslouchám a jsem překvapen, jak dobře hrají.

Kdyby se vyráběla větší kapacita než 16 GB, neváhal bych, protože tahle věcička bezproblémově přehrává XVID/MP3 filmy i s titulky. Pochopitelně je musíte překódovat na velikost displeje, nicméně je to fajn mít s sebou do vlaku třeba svůj oblíbený seriál nahraný že satelitu či digi TV. V daném rozlišení také soubory nejsou příliš veliké.

Aktulizace firmware? Pokud má někdo to štěstí, že se o firmware vývojáři starají, tak jej musí upgradovat. U některých zařízení to bývá opravdu porod. Musím si vzpomenout například Foxit eSlick e-book reader, kde upgrade firmware trvá snad půl hodiny. Potřebujete k tomu celkem 8 restartů, resetů zařízení a 8x se nahrávájí různé části firmware. U Cowonu je to rozbalení několika souborů do kořenového adresáře. U příštího restartu se akorát dočkáte informace, že systém upgraduje. Trvá to asi 10 vteřin, soubory jsou automaticky uklizeny.

Přístroj má jen dvě vady na kráse. První je, že se dotyková plocha rychle upatlá (je lesklá). Druhá pak spočívá v USB konektoru – nejedná se o standardní mini-USB (který už dnes najdete kdekoli), ale o speciální (Cowon iAudio 9 podporuje totiž i videovýstup). Takže musíte mít kabel někdy s sebou. Vyváží to ale nadstrandardní výdrž baterie, kterou můžu potvrdit (nepíše to jen výrobce na letáku).

Cowon je nejepší MP3, jaký jsem kdy měl. Když se chce, tak to prostě jde. Jen musí člověk dobře výbírat.

Tento zápisek vznikl převodem z mého starého blogu. Ne všechny texty byly takto převedeny, kompletní archiv najdete v HTML archivu.
23 April 2010 | oldblog
twitter.com linkedin.com
google.com/+ facebook.com
flickr.com youtube.com