Pokud chodíte na stránky http://java.sun.com, asi jste si již všimli rebrandingu. Nyní se stránky jmenují Oracle Sun Developer Network a jsou více do červené. Uff.

Potřeboval jsem napsat rychlou funkci, která by detekovala, za je v řetězci uložen well-formed XML (tento výraz se pokoušet překládat nebudu). Nešlo o to validovat jeho správnost, ale zjistit, zda se data v řetězci „jeví jako XML“ (a je nutno je „stripnout“). Nejjednodušší řešení (ale pomalé) je zkusit na řetězec prohnat parserem a odchytnout výjimku. To se mi ale nelíbilo.

Dle směrnic a definic mi vychází, že well-formed XML musí začínat buďto řícící instrukcí (processing instruction), nebo musí obsahovat kořenový element. Jakákoliv data vně elementu jsou nepřípustná. Tedy:

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8" ?>
<root/>

je validní.

<root/>

Je též validní, taktéž

 <root/>

tento příklad (na začátku je mezera – nebo bílý znak) je validní. Ale

XXX <root/>

tento příklad již není well-formed. Podobně jako tento.

<root/> XXX

Takže stačí napsat funkci, která půjde znak po znaku, ignoruje bílé znaky a jakmile narazí na znak <, řetězec může obsahovat well-formed XML. Pokud je to jakýkoli jiný znak, tak nikoliv.

Budu rád, když mě někdo opraví, pokud je moje myšlenka špatná. Jestli tedy ještě vůbec čtou můj blog javisté (ještě vydržte – za pár měsíců bude zase víc takových příspěvků).

Chtěl jsem si jen vylepšit svoji hudební kolekci. Bohužel jsem nenašel žádný program pro Windows/Linux, který by mi umožnil efektivně (rychle) nastahovat obaly k nagrabovaným albům. Skenovat je tedy nechci – to by bylo strašné práce. Vyřešil jsem to tedy „pogeekovsku“. Udělal jsem program. Nazval jsem ho trošku zavádějícím názvem, podobá se mému oblíbenému webovému prohlížeči: Covera – Fastest Album Downloader On Earth.

Co umí? Velmi rychle stahovat obaly pomocí rychlých dotazů na Google Image Search. Žádná speciální album-artová služba (kde 80 % mých českých alb chybí), žádný Amazon a jiné šaškárny. Google vyloví ten správný obal raz-dva-tři. Vyhledání = klik na adresář s názvem skupiny a alba. Kliknutím na obrázek se zahájí stahování na pozadí, můžete hledat další album. Covera vše ukládá do adresářů, mění velikost i formát dle nastavení.

Ti co mají alba řazená formou Skupina/Album to mají blbé, já to dávám formou Skupina - Album (kokrétně tedy ulítleji Skupina Rok Album – ale to je jedno). Do budoucna bych mohl přidat funčnost, aby to fungovalo i tím druhým způsobem ukládání alb (složka ve složce). A třeba to někdo dodělá sám.

Veškeré další detaily se dozvíte na webových stránkách http://covera.zapletalovi.com (DNS se teprve propaguje – bude fungovat až za „pár hodin“ neboli dní), a také na stránkách projektu https://launchpad.net/covera. Pokouším se vyzkoušet takový model „financování“ – program je open source, ale binárky pro Windows a Linux poskytuji pouze formou „shareware“. Ochrana je takovým primitivním klíčem, nicméně spoléhám na to, že pokud se někomu nechce kompilovat (nebo zjišťovat ve zdrojovém kódu aktuální klíč), tak zaplatí.

Takže je čas vyzkoušet Coveru. Jsou dvě možnosti:

• Stáhnout si Windows Build (funguje ovšem jako demoverze – pro kompletní funkčnost je nutné stisknout Donate knoflík (libovolná částka) a poté obdržet klíč): https://launchpad.net/covera/trunk/1.0r13. Přímý download link. Binárky pro Ubuntu budou brzy (do 14 dní).
• Stáhnout si zdrojáky (GNU GPL v3) a zkompilovat si to „posvojem“.

Pokud by některý z mých nejbližších chtěl náhodou vyzkoušet Windows binárku, napište mi na mail. S mírně ironickou poznámkou že Linux je lepší pošlu aktuální klíč. Já bohužel momentálně Windows používat musím, ale je to jen dočasné. Do konce léta.

Tak a teď si vás kúpim všecky.

Cestou do roboty jsem šel kolem výkopu u nádraží. Znáte to – jeden kope a šest dalších se na něho dívá. Díra se vykope, pak tam alespooň měsíc leží ladem, až do ní někdo spadne. Teprve pak se začne zjišťovat, kdo ji vlastně vytvořil a měl by ji zahrabat.

Takhle to asi v Holandsku nechodí. Malý bagřík odstraňoval kostky a hloubil výkop, za ním chlápek s lopatou vyhrabával spadlé kostky a zbytky zeminy. O dva metry dál chlap pokládal kabel (nebo co), pět metrů dál dva hlínu házeli zpátky a peloton uzavírali tři dlaždiči. To všechno v rušném ranním provozu na nádraží Holland Spoor. Odpoledne už po ničem ani památky.

Když se chce, tak to jde.

Koupil jsem si nový MP3 přehrávač. Vybral jsem si dočasně levnou „Čínu“, protože lepší prostě nebyl. Po rozbalení krabičky jsem vyvalil oči. Grafiku asi navrhoval nějaký sfetovaný umělec a ovládání vymyslelo zřejmě dítě ze školky, které se navíc příliš nesoustředilo. Rozčílil jsem se tak, že jsem jej málem rozdupal. Katastrofa.

Objednal jsem si z Alzy Cowon iAudio 9. Přišel mi vtipně zabalený (obal se dá použít jako stojánek na tužky) nádherný přístroj. Kvalitou zpracování se blíží iPodu, ale funkčností jej strčí do kapsy. Přehraje kde co, zejména můj oblíbený formát OGG Vorbis. S tagy si poradí čeština/nečeština, angličtina/neAngličtina. Píše se to tak, ne?

A ovládání? Nádhera. Dotyková plocha pod displejem nabízí jen tři ovládací prvky. Je to sice jen jiná variace na iPod (místo kolečka se dotýkáte úhlopříčky), ale funguje to naprosto parádně. Průchod kolekcí je rychlý, posouvání v audio/video souborech také.

Kvalita reprodukce patří mezi hlavní výhody přístrojů Cowon a v tomto ohledu prakticky nemají konkurenci (rozhodně ne v iPodech). K přístroji se dodávají docela slušné pecky, které mají alespoň dírky na reproduktor po celé ploše a nemusíte je v uchu různě naklánět, abyste dobře slyšeli. Jsou pohodlné a minimálně nadprůměrné – občas na nich poslouchám a jsem překvapen, jak dobře hrají.

Kdyby se vyráběla větší kapacita než 16 GB, neváhal bych, protože tahle věcička bezproblémově přehrává XVID/MP3 filmy i s titulky. Pochopitelně je musíte překódovat na velikost displeje, nicméně je to fajn mít s sebou do vlaku třeba svůj oblíbený seriál nahraný že satelitu či digi TV. V daném rozlišení také soubory nejsou příliš veliké.

Aktulizace firmware? Pokud má někdo to štěstí, že se o firmware vývojáři starají, tak jej musí upgradovat. U některých zařízení to bývá opravdu porod. Musím si vzpomenout například Foxit eSlick e-book reader, kde upgrade firmware trvá snad půl hodiny. Potřebujete k tomu celkem 8 restartů, resetů zařízení a 8x se nahrávájí různé části firmware. U Cowonu je to rozbalení několika souborů do kořenového adresáře. U příštího restartu se akorát dočkáte informace, že systém upgraduje. Trvá to asi 10 vteřin, soubory jsou automaticky uklizeny.

Přístroj má jen dvě vady na kráse. První je, že se dotyková plocha rychle upatlá (je lesklá). Druhá pak spočívá v USB konektoru – nejedná se o standardní mini-USB (který už dnes najdete kdekoli), ale o speciální (Cowon iAudio 9 podporuje totiž i videovýstup). Takže musíte mít kabel někdy s sebou. Vyváží to ale nadstrandardní výdrž baterie, kterou můžu potvrdit (nepíše to jen výrobce na letáku).

Cowon je nejepší MP3, jaký jsem kdy měl. Když se chce, tak to prostě jde. Jen musí člověk dobře výbírat.

Světe div se, ale nejlepší enkodér pro OGG/Vorbis je ten oficiální – oggenc2.exe. Alespoň podle mého názoru. Je velmi rychlý a výsledky jsou více než uspokojivé. Pokud byste si ve Windows chtěli převést celou kolekci do formátu OGG aniž byste přišli o id3 tagy, máte dvě možnosti. Za prvé hledat na internetu nějaký freeware/shareware, který by to uměl. Za druhé použít fooBar 2000 verzi 1.0.1 nebo vyšší. A za třetí vytvořit si skript nebo dávkový soubor – ale to je příliš složité kvůli těm zmíněným tagům. To se nepočítá.

FooBar je totiž nejen skvělým hudebním přehrávačem pro Windows (podle mého názoru vůbec nejlepším a nejrychlejším), ale umí také spoustu věcí. Kromě jiného grabovat CD a převádět mezi audioformáty. Stačí tedy album nahrát do kolekce a pravým tlačítkem dát položku Convert. Na výběr máte spoustu možností – od výstupního formátu a kvality přes názvy souboru, normalizaci, DSP či funkci ReplyGain. Pak se fooBar zeptá na cestu k programu oggenc2.exe, který si stáhnete z oficiálních stránek Vorbis a jde se na to.

Úplně nejlepší je využití více jader u moderních procesorů – fooBar chytře na dvoujádrovém procesoru kóduje ve dvou instancích programu oggenc2. Pro porovnání fooBar a oggenc2 byli 12x (slovy dvanáckrát) rychlejší při kódování mé kolekce, než jeden freewarový nástroj určený pro tento účel. To je docela slušný výsledek.

Relativně jednoduše. Nainstalujte freewarový program MP3TAG (něco jako EasyTag) a použijte (nakopírujte do Data Aplikací/Mp3Tag/data/actions) následující akci (uložte jako soubor akce.mta). Snad jsem na žádné písmenko nezapomněl. Pak ji v programu použijte.

→ Číst dále...

Aneb jak jsem podpořil open-source, který nyní nesnáším. Když jsem si kupoval svůj nový poklad do kapsy – Cowon iAudio 9 – chtěl jsem potěšit i přítelkyni, a tak ji zakoupil Philips GoGear Spark, který se těší oficiální podpoře od vývojářů programu Songbird. Zakoupením přistroje jde údajně malá částka tomuto týmu, který vyvíjí tento multiplatformní program na správu kolekce, synchronizaci se zařízením a přehrávání hudby. Firma Philips jej zatím ale k přístroji nepřikládá – musíte jej stáhnout. Inu – stáhl jsem.

Když jsem jej nainstaloval, tak jsem zjistil, že pitomnější program jsem ještě neviděl. Zlatý FooBar2000. Tohle je nechutně pomalé, ale opravdu nechutně (běží to na technologiích Firefoxu – ale programátoři to zřejmě nezvládli). Podpora přehrávače je asi taková, že na něj umí soubory překopírovat a také zařízení „zresetovat“. Tj. smazat složku Music a DB soubory s kolekcí. Toť vše.

To by ale nebylo tak hrozné – musím používat řadu doslova debilních programů každý den. Jenže já jsem přítelkyni zeditoval a opravil metadata celé její kolekce, načež jsem asi po 2 hodinách práce zjistil, že „Edit Metadata“ v Songbirdu znamená jen editace informací v databázi. Metadata souborů (tagy) zůstávají nedotčeny. A jak jsem to zjistil? Program se kousnul a po restartu celá kolekce zmizela. Hotovo. Nazdar bazar.

Chtěl bych to vzít zpátky. Reklamuji! Nechci, aby těch pár dolarů šlo programátorům Songbirdu. Ten program je špatný – jak z technologické stránky (zvládnutí programování), tak z designerské (edit metadata – špatné pojmenování, mystifikace uživatele).

Zařízení GoGear samotné je fajn. Kopírovat se ale bude v Exploreru…

Zatímco komentátoři donekonečna rozebírají nový vzhled přicházejícího Ubuntu 10.04 a diskutují nad tím, jestli je dobře nebo špatně mít zaoblené rohy a tlačítko pro zavření okna vpravo nebo vlevo (mně je to jedno), mně zaujala jiná věc.

Styl Canonicalu a Ubuntu se sjednocuje, a to v modernější design. Canonical zadal londýnské firmě vyrábějící fonty zakázku na nový font s názvem Ubuntu, který bude použit pro loga Ubuntu i Canonicalu. Studio již má hotov první prototyp, který stačí na vysázení zmíněných názvů, a bude pokračovat v rozšíření až na západní, arabské, hebrejské a cyrilické abecedy. Dočkáme se jich pravděpodobně ve verzi 10.10. Naše „centrálněevropská! tam bohužel není, ale jelikož bude font svobodný, dá se očekávat, že se našich „husarských“ kousků v podobě háček a čárek dočkáme.

Zadání znělo jasně – font pro denní použití, nadpisy, vlastně pro celou komunitu. Takže to vlastně není jen brand font. Ubuntu se tedy řadí mezi zákazníky studia Dalton Maag vedle společností jako je Škoda, Puma, Tesco, BMW, UBS nebo Vodafone.

Cílem je sjednotit vzhled jak pro koncové uživatele, tak pro business. Ubuntu a Canonical bude mít společný vzhled. Kdykoli uvidíte reklamu na služby Canonicalu, nebo desktop koncového uživatele, uvidíte to samé. Z Ubuntu se již stala značka kvality, Canonical ji chce logicky využít i podpořit.

Vidíme, že Canonical nejen jde s dobou, on taky zachycuje současný trend Cloud Computingu a Netbooků. Mark Shuttleworth dokazuje, že má prostě čuch na to, co bude mít úspěch. Ještě by se Canonical měl pokusit o průnik na mobilní telefony.

Na nové Ubuntu se moc těším. Hlavně proto, že chci konečně doma konsolidovat desktop PC a po tom množství aktualizací konečně nahodit „čistou instalaci“. Nové Ubuntu bude mít prodlouženou podporu a já doufám, že to bude úspěšné a stabilní vydání.

Jestli jsou rohy oblé, nebo tlačítko vlevo – je to všechno jedno. Nastavím si styl, jaký mi vyhovuje. Myslím ale, že si zvyknu. Už pro to, že pokukuju po notebooku od Apple…

Jako největší změnu či novinku ve specifikaci HTML 5 jsem vždy považoval začlenění databázové vrstvy SQL přímo do prohlížeče. Vývojáři webových aplikací mají u prohližečů s plnou podporou HTML5 možnost ukládat lokálně data. Standard SQL byl zvolen ze zištných důvodů – velká komunita programátorů jej umí používat. Ačkoliv poslední verze Firefoxu v sobě obsahují databázi SQLite, používají ji pro ukládání vlastního nastavení. Specifikaci Web SQL Database API zatím Firefox neimplementuje.

Ačkoli existoval Google Gears plugin pro Firefox i Internet Explorer, který tuto funkcionalitu do prohlížečů přidával, Google se rozhodl nadále jej nepodporovat. Od této chvíle však tuto specifikaci implementuje naplno první masově používaný prohlížeč – Google Chrome (vývojová verze 4). Doufejme, že se brzy přidá i Firefox, takže vývojáři budou moci vytvářet kvalitnější, rychlejší a bohatší webové aplikace.

Pokud vás štve, že se TIBCO Designer 5.5 otevírá v nemaximalizované podobě, pak možná přijde k užitku můj tip. TIBCO Designer má totiž velmi mnoho nedokumentovaných funkcí i nastavení. Dá se na ně přijít menší investigací knihoven. Pokud tedy chcete, aby se TIBCO Designer otevíral vždy maximalizovaný, editujte soubor .TIBCO/Designer5.prefs.

ae.designer.window.maximized=true

Pokud naopak preferujete nějakou konkrétní pozici na obrazovce, můžete použít hodnoty application.x, application.y, application.height, application.width. Pokud Designer spouštíte 50x denně, určitě se to hodí.

Během editace nemějte Designer spuštěný, jinak se vám nastavení přepíše!

Když jsem dnes šel asi letos popáté do práce pěšky, měl jsem čas přemýšlet. Ona půlhodina svižné chůze o půl sedmé ráno v mrazu vás nutí přemýšlet. Jak je možné, že tramvaje už zase nejezdí? Co vlastně dokáže půl centrimetru nového sněhu? Proč je dopravní situace v Holandsku tak zoufalá? Proč? Proč!?!?

Vždyť tento národ se dokázal vyporádat s větrem i vodou. A to naprosto excelentně. Snad nejlíp ze všech národů. Holandská vodní díla jsou buď památkami UNESCO, nebo osmými divy světa. Počet větrných elektráren a mlýnů také bere člověku dech. A s počasím se vypořádá i jednotlivec – zde vyráběné deštníky Storm Umbrella firmy SENZ jsou snad ty nejlepší na světě. To můžu potvrdit.

Za tu půlhodinku nechtěného pochodu jsem si vymyslel krásný důvod, proč tramvaje stojí za sebou bez hnutí, bez energie. Ministr dopravy se v televizi chvástal, že to co se stalo na Vánoce, už se nebude opakovat. Že všichni přijali opatření. Po dnešní „nadílce“ se MHD pokusilo o odklon některých tramvajových tras – bohužel i té naší. Ovšem brzy narazilo. Tramvaje jely po trasách, kudy už dlouho nejely. Narážely na překázky jako jsou betonové stavební zátarasy přes koleje a podobně. A všechno to dnes ráno skončilo fiaskem – vypadla elektřina na jedné hlavní trase. No power, no fun. Asi se přehřály dráty z toho velkého provozu.

Holanďané naopak v minulosti už ukázali, že jim to s dopravou moc nejde. Největší křižovatka v zemi měla být chloubou. Je situována kousek od Haagu, vedle fotbalového stadionu klubu ADO. Pokud chcete z Haagu na jakoukoliv stranu (kromě západu – tam je oceán), pravděpodobně pojedete přávě přes ni. Pokusy rozšířit všechny nadjezdy na čtyři a více pruhů nepomohly. Zácpy jsou dnes akorát horší.

Je to k vzteku.

Den Haag, 15.2.2010 (od našeho zvláštního zpravodaje): Když v holandském „sportu“ budete chtít brusle, pravděpodobně vám prodavač nejprve nabídne rychlobruslařské. Pokud budete v tom nesprávném obchodě, mohou to být taky jediné brusle v nabídce. Hokej se zde příliš nehraje, zato rychrobruslení je v Holandsku téměř národní sport. Jednou za uherský rok (doslova) zde kanály zamrznou natolik, že se po nich jede legendární dvěstěkilometrový závod na bruslích. Letos to skoro vyšlo - klemra je pořádná, ale kde nic tu nic.

Na letošní zimní olympiádu vypověděl holandský rychlobruslařský tým smlouvu s firmou Nike, protože odborníci z Technické univerzity v Delftu vyvinuli nový materiál pro rychlobruslařské dresy. Neuvěřitelný materiál z Marsu. Prý závodníky zrychlí.

Když jsem se dnes kolegy ptal, jak je možné, že kanadský režisér si během přímého přenosu žen na tři kilometry opakovaně (a trošku jednostranně) vybíral do záběru rozcvičující se holanďanky, holandské fanoušky, holandského trenéra (zatímco se dvě jiné závodnice chystaly na startu), odpověděl mi: „Je to jasné - oni totiž vědí, že na tenhle sport se dívá jenom Holandsko.“

Zatímco muži byli úspěšní a brali jednu medaili, holandským závodnicím včera ani dresy nepomohly. Jak asi víte - závod na tři kilometry vyhrála fantastickým časem Martina Sáblíková. Mimochodem, když se holanďana zeptáte, aby vyjmenoval tři české sportovce, hned vydechne: „Zablikóva, Šech, Jáchr.“

Když jsem se dnes pokusil přehrát si z archivu ČT na internetu včerejší Události, narazil jsem. Po dobu konání ZOH ve Vancouveru je živé vysílání ČT24 a archiv některých pořadů omezen na území ČR. Děkujeme za pochopení.

Takže jen díky tomu, že by se ve zprávách mohl objevit nějaký ten předražený záběr z her, prostě odstřihli všechny krajánky. Přitom stačilo vyvinout více úsilí – a ono to jde, protože v TV NOVA nic ze stránek nestáhla. Navíc jsem zjitil, že pro přehrávání z archivu Novy stačí Flash a nepotřebuji Windows Media Player. Asi se začnu koukat na zprávy TV NOVA. Ostatně nic jiného mi nezbývá.

Človek platí koncesionářské poplatky České televizi, ale vykašlou se na něj. Zato NOVA živená z reklamy zvládne nastříhat internetovou verzi TN tak, aby tam záběry nebyly. Nebo licenci prostě zaplatí.

ClipX (webová stránka) je skvělým nástrojem pro Windows. Doposud jsem používal podobnou utilitu jen v Linuxu, ale dnes jsem po ní zatoužil i ve Windows. V poslední době pracuji se schránkou velmi často. Na můj vkus až moc často. Historie se hodí vždy.

Ne nadarmo platí, že brambory jsou nesledovanější potravinovou komunitou. Kdyby se s nimi něco nedejbože stalo, polovina lidí umře na hlad. Jsou totiž daleko výživnější než rýže. To si velmi dobře uvědomují také holanďané. Nejen že brombory pěstují, šlechtí a čile s nimi obchodují, ale především je konzumují. A to prosím ve velkém.

Vždycky jsem měl za to, že kvalitní hranolky najdete vždycky u McDonalds. Pokud jste v Holandsku, pro hranolky nechoďte do tohoto řetězce, ale navštivte nějaký z mnoha stánků. Dělají je totiž z čerstvých brambor – žádné předsmažené zmraženiny. Nádhera.

Update: V Galerii najdete novou várku fotek z Kinderdijku a z rotterdamského přístavu. A to hned dvě série.

Zdroj Obrazem z Haagu

Nesouhlasím s tím, aby boháči platili stejné daně jako já. Nezáleží na tom, že jsou v práci od rána do noci. Je mi jedno, že jsou študovaní, pracují tvrdě a nadále se vzdělávají. No a i když si třeba platí (za své peníze) drahé kurzy a školení, podle mě by měli mít prostě vyšší daň. Není prostě fér, že platí jen třicet procent z milionů. To je přece úplně jiných třicet procent, než platí někdo s výdělkem stovek tisíc ročně. Musí to být prostě víc!

Rozdávejme dnes, když ve státní kase ještě něco je. To dá rozum. Přece nezáleží na tom, co bude za pět nebo deset let. Nějak bylo, nějak bude. Jsem plně srozumněn s tím, že po určité době budeme muset přejít k drastickým krokům. Je mi to jedno, stejnak to zaplatí bohatí. Buď teď, nebo později – a to ještě více.

Pánům Paroubek a Rath prostě věřím. Mají moji plnou důvěru. Jen pod jejich vedením bude naše krásná země vzkvétat.

Normálně o politice nepíšu, ale co se děje v poledních věcech je hnus. I když to divadlo už měsíce sleduji jen z povzdálí, zřetelně rozeznávám populismus nejhrubšího zrna ze strany ČSSD. Hazardování se státními financemi. Je to až k nevíře. Proto tenhle volebně-ironický zápisek s agresivním názvem.